Vydáno: 23.6.2008
IKEM

BUDOUCNOST LÉČBY DIABETU PATŘÍ TRANSPLANTACÍM

    Praha 23. června 2008 – Od první transplantace slinivky břišní (pankreas) u diabetického pacienta v Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM Praha uplyne 28. června 2008 již čtvrt století. IKEM se tak stal prvním pracovištěm ve východní Evropě, kde byla zmíněná transplantace provedena. Při této příležitosti se dnes v Kongresovém centru IKEM uskuteční slavnostní konference věnovaná tomuto výročí.
    Slinivka břišní je orgán, který kromě trávicích enzymů produkuje hormon inzulin důležitý pro metabolismus glukózy (krevního cukru). Jestliže slinivka nefunguje, pacient je odkázán na injekční aplikaci inzulinu. Transplantace slinivky se provádí většinou současně s transplantací ledviny, ve výjimečných případech samostatně.
    První transplantace pankreatu na světě se uskutečnila 17. prosince 1966 pod vedením prof. W. D. Kellyho v Minneapolisu. V prvních deseti letech se počet center provádějících transplantace pankreatu zvýšil na 15 a počet příjemců na 60. Bilance však byla špatná, s funkčním pankreatickým štěpem žili déle než rok pouze dva pacienti. Mnohá pracoviště program orgánové transplantace slinivky břišní zastavila; v období mezi lety 1974 až 1978 netransplantovali pankreas už ani lékaři v Minneapolisu.
    Projekt transplantace pankreatu byl v IKEM připravován v polovině sedmdesátých let pod vedením prof. MUDr. Vladimíra Bartoše, DrSc. Zprvu se realizovala experimentální příprava, později se připojili chirurgové. V té době byla v IKEM ve stadiu klinické aplikace pouze transplantace ledvin.
    První pacientkou, u které byla provedena kombinovaná transplantace pankreatu a ledviny, byla 32letá žena s diabetem 1. typu postižená touto nemocí od 11 let. Trpěla všemi projevy diabetických komplikací včetně výrazné metabolické nestability a v době transplantace byla léčena hemodialýzou. Transplantaci provedl prof. MUDr. Ivan Vaněk, DrSc., a jeho tým 28. června 1984. Funkce obou transplantovaných orgánů se rychle rozvinula včetně obnovy produkce inzulinu. Problém však představovala zevní pankreatická píštěl, která znemožňovala trvalé propuštění pacientky z nemocnice. Dalších 22 kombinovaných transplantací pankreatu a ledviny proběhlo s různými výsledky. Detailně se této problematice věnuje publikace Diabetes mellitus a transplantace pankreatu autorů V. Bartoše a I. Vaňka z roku 1990. U dvou pacientek podstoupivších transplantaci v tomto období dodnes lze označit kvalitu života za téměř normální. Uvedené výsledky transplantací z 80. let se příliš nelišily od mezinárodních zkušeností; čeští vědci byli také přizváni, aby na téma transplantace pankreatu přispěli do významné mezinárodní monografie (V. Bartoš a I. Vaněk, 1989).
    Nová éra transplantací pankreatu nastala v roce 1993, kdy prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc., zavedl novou chirurgickou techniku transplantace celé slinivky s napojením na střevo. Ve spolupráci s diabetologickým týmem, tehdy ještě pod vedením prof. V. Bartoše, se podařilo zlepšit výsledky natolik, že dnes jsou srovnatelné s těmi světovými. Vedení týmu transplantací pankreatu postupně převzal doc. MUDr. František Saudek, DrSc. Jeho zásluhou byl v roce 2005 zahájen také klinický program transplantací Langerhansových ostrůvků.

    PODROBNĚJŠÍ POPIS TRANSPLANTAČNÍCH METOD

    Kombinovaná transplantace ledviny a slinivky břišní
    Současná transplantace ledviny a pankreatu se provádí téměř výhradně u pacientů s diabetem 1. typu. Stala se dnes nejčastěji používaným způsobem léčby diabetu 1. typu se selháním ledvin. U diabetiků 2. typu je zřídka úspěšná, neboť i když jsou léčeni inzulinem, jejich základní porucha nespočívá v nedostatku inzulinu, ale v nedostatečné odpovědi organismu na něj. Proto se u diabetiků 2. typu provádí transplantace výjimečně. u 
    Kromě eliminace dialyzační léčby dochází po úspěšné transplantaci pankreatu k dalším změnám v životě diabetika. Odpadá píchání inzulinu, pacient nemusí držet diabetickou dietu, není ohrožen hypoglykemiemi. Zatím není dostatečně objasněno, jak transplantovaná slinivka přispívá k průběhu ostatních orgánových komplikací diabetu (postižení očí, nervů). Z provedených studií i z našich zkušeností lze říci, že trvá-li funkce transplantované slinivky více let, je naděje na zpomalení postupu těchto komplikací, u méně pokročilých případů je pozorováno i určité zlepšení.
    Transplantace slinivky není život zachraňující výkon. I přes stále se zdokonalující chirurgickou techniku zde existují určitá chirurgická rizika a stejně jako po transplantaci ledviny je nutno trvale užívat imunosupresivní léky. To jsou hlavní důvody, proč se transplantace samotné slinivky provádí pouze výjimečně .

    Transplantace samotného pankreatu
    Transplantace samotné slinivky je prováděna pouze u diabetiků 1. typu. Může být provedena u pacienta, který již dříve podstoupil úspěšnou transplantaci ledviny, nebo u pacientů, u nichž není dosud rozvinuté výraznější poškození ledvin.
    Při výběru kandidátů na transplantaci je nutné zvážit, zda přínos dlouhodobé normalizace glykemií převáží možná rizika transplantační léčby. Pro transplantaci samotné slinivky jsou vybíráni pacienti, kteří těžko zvládají kompenzaci diabetu. Obtíže s tím spojené významně narušují jejich každodenní život a jsou příčinou častých pobytů v nemocnici. Jedná se zejména o pacienty s poruchou vnímání hypoglykemií, která vede k těžkým hypoglykemiím, jež mohou vyústit v bezvědomí nebo dokonce úmrtí pacienta. Před zařazením do čekací listiny k transplantaci je třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti moderní inzulinové léčby (intenzifikovaný inzulinový režim, event. léčba inzulinovou pumpou). Při úspěšné transplantaci slinivky je následně přerušeno podávání inzulinu, uvolňuje se dieta, odpadá riziko hypoglykemií a postupně i monitorování glykemií. To pacientovi výrazně zkvalitní další život. Příznivé ovlivnění pozdních komplikací diabetu (očních a neurologických) lze očekávat pouze při dlouhodobě funkční transplantované slinivce.

    Transplantace Langerhansových ostrůvků
    Tzv. Langerhansovy ostrůvky jsou částí tkáně slinivky břišní, které obsahují B-buňky produkující inzulin. Jsou asi 0,2–0,3 mm velké a zdravý člověk jich má přibližně 1 milion. Transplantace těchto ostrůvků se jeví jako ideální řešení problému diabetu do budoucnosti. Program transplantací Langerhansových ostrůvků byl v IKEM zaveden v roce 2005 pod vedením doc. Františka Saudka.

Kontakt: